Jak jsem se naučil česky

Přišel jsem do ČR když mi bylo 8 (přesněji 7 a půl), tehdy jsem právě dokončil druhou třídu ve Vietnamu, takže číst a psát jsem už uměl. Rodiče uvažovali, zda bych měl pokračovat, tedy do třetí třídy nebo začít od začátku od první třídy. Rozhodli se pro první třídu. Uvažovali, že bych se první rok učil česky a potom bych přeskočil a chodil do třetí. První den ve škole si moc dobře nepamatuji, vím jenom to, že jsem se cítil jako host než jako žák této nové třídy. Na první hodině pravděpodobně učitelka sdělila žákům nějaké informace, které žáci měli pak předat svým rodičům. Já jsem tam tehdy jenom seděl, ničemu jsem nerozuměl. Můj otec mě na další vyučovací hodiny vybavil pár pravidelně využívanými frázemi. "Co to je" jsem používal snad pořád, když jsem něčemu nerozuměl, zeptal jsem se kamarádů. Chodil jsem tam, kam chodili spolužáci. Co říkali spolužáci, opakoval jsem po nich. Význam jsem si musel podle okolností odvodit. Slovní zásoba se mi brzo rozrostla a během půl roku jsem mohl už s kamarády mluvit. Samozřejmě všechno ještě v prvním pádě a s napodobeným přízvukem. Ve škole jsem matematiku uměl lépe než ostatní neboť jsem měl být také třeťákem. Test zvládli ostatní za 15 minut, já za 2 minuty a zbytek času si hrál... už ani nevím s čím. Měl jsem dobou paní učitelku. Viděla, že česky neumím, tak mi namluvila a nahrála na kazetu snad půlku učebnice. Do teďka si pamatuji její jméno - Jana Zadražilová.

Ve druhé třídě jsem měl jinou paní učitelku. Také byla velmi hodná. Česky jsem už uměl jakž takž, neustálé napodobování mi vrylo do paměti důležité fráze. Další krok v mém vzdělání byla výslovnost. Nedokázal jsem správně vyslovit "ř" a "c", ve vietnamštině žádné ekvivalenty nejsou. Během přestávky si mě učitelka zavolala k sobě a po dvou týdnech mě naučila "c". "ř" bylo nějtěžší písmenko v české abecedě a dokázal jsem ho vyslovit až na konci druhé třídy pomocí jednoduchého způsobu. Hrávali jsme si na policisty a zloděje a k dispozici měli pistole. Když někdo vystřelil, vydal zvuk "třřř". Od třetí třídy jsem česky mluvil mnohe častěji, byl jsem neustále s českými přáteli a doma zřídka kdy mluvil s rodiči. Pořád mi ale dělali problémy s pády, v běžném hovoru nedokážu si rychle vzpomenout na to, jaký pád mám zrovna použít. To se ale pomalu s časem změnilo. Jednoduše, zapamatoval jsem si je jako rodilý mluvčí a v hovoru bez přemýšlení použil správné tvary...snad