Pohřby ve Vietnamu

Stejně jak jsou vietnamské svatby komplikované, tak jsou tak i pohřby. I zde se musí dodžovat určitá pravidla, ať už místní, společenská nebo i vlastní tradiční rodinná. Každý národ (národnostní menšina) ve Vietnamu má smuteční obřad jinak, avšak jsou tu stále podobné základy. Ale i taková pravidla byly časem změněny. Dnešní způsoby jsou v jistých bodech odlišné než před 100 lety.

Před smrtí

Když je člověk těsně před smrtí nebo rodina předpokládá, že už brzo ten čas přijde, tak první věc, na co se ho rodina, dokud stále můžou, zeptat je, jestli má nějaké výčitky, přání, rady a vzkazy svým blízkým. Kromě toho musí ještě říct, jaké posmrtné jméno chce (tên thụy, tên hèm). To je jméno, kterým ho budou při různých obřadech oslovovat. Pak ho ve vodě pěti směsí umýt a obléknout nové oblečení. Jakmile zemře, dát hůlku mezi zuby (cài hàm), vzít hrstku rýže se třemi mincemi a vložit do jeho úst (ngậm hàm). Bohatí použijou zlato. 

Smrt

Rodina si musí zapamatovat přesný čas úmrtí. S datumem a časem pak jít k věštci a zjistit, co a jak dál. Zde věštec může zjistit, zda zesnulý zemřel ve zlém čase a jestli ho po smrti nepronásledují démoni. V případě, že čas byl špatný, věštec předá rodině očarované papír s nějakým napsaným slovem, většinou v čínštině. Papír se poté nalepí na rakvi a vloží do ulit a zakopat vedle hrobu na všech čtyřech směrech. Občas se do rakve také dávají karty, kalendář. Při zakopání rodina najme herce, kteří se obléknou jako bohové a tancujou. Tito bohové pak zesnulého doprovázejí na posmrtné cestě.

Zakopání

Do rakve se dá rohož, na kterém si zesnulý lehne. Po pár minutách se rohož vyndá. Toto má znamenat, že člověk vyšel z půdy a po smrti se tam také vrátí nebo také, aby zesnulý mel pozitivní a negativní energii v rovnováze. 

Oznámení

Oznámení se posílá všem známým, blízkým, přátelům. V dnešní době stačí také informativní leták nalepený někde na sloupu na frekventované křižovatce nebo telefonátem. Na letáku zpravidla bývá jméno příjmení zesnulého, datum narození a úmrtí, a datum, čas a místo pohřbu. Někdy i příčina smrti, ale nebývá zvykem.

Obřad

Zesnulého rodina omotá do bílé tkaniny, u bohatší do hedvábí. Poté stojí rodina na chvilku okolo zesnulého, jako rozloučení a poslední pohled na zesnulého. Pak ho zpravidla čtyři lidi položí do rakve. Na rakvi se položí položí miska rýže, hůlky a vařené vajíčko (cơm bông). Před dávnými časy bylo ještě přísloví: ukradni cơm bông, dej dítěti, aby bylo zdravé. Hlava rakve musí být otočená směrem ven.

Pohřební kroje

Podle dřívějších pravidel smí rodina nosit kroje až po čtyřech dnech ode dne smrti. Proč 4 dny, domnívám se, že číslo 4 se ve vietnamštině vyslovuje bốn nebo tứ, a tứ je velmi podobné jako tử, což znamená smrt. Rodina nosí bílé oblečení, na hlavě bílý šátek. Kromě několik drobností jako, že syn nosí hůl. Pokud zemřel otec, tak bambusová hůl, pokud matka tak lehčí, protože ve VN je pojetí, že otčiny zásluhy jsou větší než matčiny. Kroje se nosí tak dlouho, podle toho, v jakém vztahu se zesnulým jste. Například dědeček 1 rok, rodiče až 3 roky, 

Pohřební období

Podle zesnulého se rozlišuje velký (dlouhý, trvá 3 roky, ve skutečnosti jenom 27 měsíců - má jenom 1 etapu) pohřeb a malý (krátký, má 4 etapy, délka není jednotná). Velký, když byl zesnulý otec, matka ze strany manžela, syn či dcera, manžel.

Malý má více etap:

1) mladé tělo: 1 rok. Pro syna, nejstarší dceru, nevdanou dceru, manželce

2) velká zásluha: 9 měsíců. Pro vdanou dceru, synovu manželku, sestra sestře, brantránci

3) malá zásluha: 5 měsíců. Pro tetu, strejdu, macechu

Všimněte si, že u nás je "důležitější" muž než žena, nevdaná než vdaná. Vdaná patří jiné rodině. Proto ženy mají především kratší období pohřbu. Období je dána také podle vztahu se zesnulým. Čím bližší, tím delší je pohřební období.

Po 3 letech

Minimálně 3 roky musí tělo zůstat tak, jak byl zakopán. Potom se vyhrabe, vyčistí a znovu zakope. Pokud zbyl jenom prach, dá se do mísy. Místa může rodina vzít domů a nechat na oltáři nebo nechat v rakvi.

Rodina zesnulého během prvních 49 dnech se snaží vynaložit maximum úsilí, aby obřad proběhl hladce a nikdo v rodině neudělal něco, co by zesnulému překážel v odchodu za dalším životem. A to kromě špatných činů i ty dobré jako například i svatby se musejí odložit, či návštěva prvorozeného syna známých...